Příroda jako vzor zahrady - ukázka z knihy „Moje přírodní zahrada – příručka zahradního vědění“

Příroda jako vzor zahrady

Mnohotvárnost začíná už v malém – náležitý, velký úspěch se však dostaví teprve tehdy, bude-li naše zahrada přírodními prvky prostoupená a organicky prorostlá. Tak je například v užitkové zahradě mezi smíšenými kulturami zeleniny, bobulového ovoce, léčivkami a kořením místo pro lecjakou divoce rostoucí nebo vysazenou květinu, a naopak zelenina nebo byliny se uplatní v mezerách na záhonu květin. Zahrada s takovou nekonveční mnohotvárností potěší oko i srdce člověka.

Případní škůdci to pak nemají snadné, chtějí-li najít svou hostitelskou rostlinu a rozmnožit se. Ze stejných důvodů sázíme při výsadbě ovocných stromů střídavě jabloně, hrušně, peckoviny a ořešáky a vyvarujeme se monokultury, která je ideální živnou půdou pro škůdce. Přednost dáváme podle možností a vlastního uvážení starým a krajovým odrůdám. Selský sad s roztroušenou výsadbou ovocných stromů je osvědčeným vzorem. V mírném polostínu pod korunami vysokokmenů se daří nejen louce, ale i zahradním a divokým trvalkám mnohdy lépe než na plném slunci. Ani v sušším období pak není nutná závlaha. Také méně vzrůstné tvary stromů, polokmeny a čtvrtkmeny, jsou vhodné pro toto smysluplné využití půdy ve dvou patrech, když mezi nimi vysekáme prostor, kterým se dá projít. Omezíme-li zpevnění na skutečně nutnou míru, pak umožníme i na prostranstvích a cestičkách zahrady větší pestrost, a kde smí mezi kamennými deskami růst jitrocel a sedmikrásky, vypadají takovéto plochy nejen veseleji oproti sterilním betonovým a asfaltovým pruhům, ale mohou je bez ohrožení života přebíhat nebo dokonce obývat všelijací tvorové. Přírodní zahrada je poznat na první pohled a jako každá zahrada prozrazuje postoj svého majitele. „Přírodní“ zahradníci zahradu utvářejí, avšak neovládají ji. Oni plánují a mění – a také se učí a experimentují! Jsou částí své zahrady, ochotní sami se měnit a vyvíjet. Přírodní zahrada znamená, že se zahrady ujmeme, že plejeme, sekáme, sejeme a sázíme – v souladu s přírodou. Zahrada je velmi intenzivní formou obhospodařované půdy. V přírodní zahradě máme však onu příjemnou možnost redukovat pracovní intenzitu, neboť nám v tom jde příroda na ruku: chudá louka je tak krokem k extenzifikaci, také záhony trvalek nepotřebují tolik péče, když vedle obzvlášť robustních okrasných rostlin roste mnoho domácích trvalek většího vzrůstu, které odpovídají stanovišti. Společenstvo lesní paseky s kohoutky a plicníkem zjara, vrbovkami a děhelem v létě stojí právě tak za pokus, který nám ušetří práci. Zdařilá přírodní zahrada by měla být nejen ekologicky funkční, ale také esteticky přesvědčivá. Taková zahrada není žádným kompromisem, nýbrž syntézou přírody a kultury, syntézou ekologických požadavků jejich živočišných i lidských obyvatel – a je v neposlední řadě modelem trvalé udržitelnosti. S přírodní zahradou přivádíme přírodu před náš práh, kdy se můžeme stávat svědky malých dramat a můžeme prožívat nálady denních a ročních dob. Taková zahrada je nám také zdrojem vysoké kvality života, pohody a smyslových podnětů. Nic hezčího se přece nedá o žádné zahradě říci! Prostě si vyzkoušet zahradu jako přírodní úkaz. Každý den pro vás bude mít nové překvapení – uvidíte, uslyšíte, ucítíte a budete žasnout!