Netradiční, nebo jen pozapomenuté? Úvod ke knize „Netradiční ovoce pro každou zahradu“, Lee Reich

Před několika lety jsem pár týdnů pobýval v Anglii poblíž Hastingsu. Ve snaze poznat co nejblíže reálie pro mě tehdy neznámé země jsem navštívil i prodejnu potravin či přesněji řečeno supermarket. Z mnoha překvapení, která byla v tuzemských obchodech věcí neznámou
až nevídanou, ně zaujal také jogurt, jehož obal zdobil detailní obrázek jakýchsi zelených bobulí s průhlednou slupkou a chloupky na povrchu plodů. Co jen mi to připomíná...? Snad ne angrešt? V angličtině tehdy začátečník, porozuměl jsem slůvku goosberry až s pomocí slovníku, ale mnohem větší zážitek mě čekal po zanoření lžičky do obsahu kelímku s po jeho ochutnání.
Někde hluboko v paměti se vynořila dětská vzpomínka na výborný angreštový koláč s drobenkou, ale také ruce plné škrábanců od trnů, když nás jako děti rodiče nutili angrešt sklízet. Proč jsme vlastně na angrešt zapomněli? Vždyť ze zahrad českých šlechtitelů pocházely tak zvukomalebné odrůdy jako Otec Palacký, Vosykův semenáč, Český zázrak či Šolcův miláček a s velkou slávou
se šířily do celého světa. Našim ovocnářům dokonce patří prvenství v roubování angreštu na meruzalku zlatou - vzniklo poprvé v Čechách! Jenže i k nám dorazilo obávané padlí a s ním zánik málo rezistentních odrůd. Jak postupně ubývalo kyselých dešťů, které dokázaly vznik a šíření
choroby zabránit, hynuly keříky jeden za druhým a není divu, že angrešt z českých zahrad postupem času téměř vymizel. Odolaly jen ty nejsilnější odrůdy - Citrónový obří, Zlatý fík či Bílý nádherný patří k obvyklé nabídce v každém zahradnictví.

Lee Reich do své knihy, kterou právě držíte v rukou, vybral dvě desítky užitkových dřevin a označil je v originálu za "uncommon", tedy spíše neobvyklé než netradiční, jak stojí v českém překladu. Tradici totiž má řada druhů velmi bohatou - vždyť třeba mišpule, rybíz či dřín se pěstovaly už ve středověkých klášterních zahradách a teprve s rozvojem ovocnářského šlechtitelství byly vytlačeny jádrovinami a peckovinami, které dnes najdeme v každé větší, zejména venkovské zahradě. Je nanejvýš pravděpodobné , že kdyby se před několika desetiletími nezvedla vlna zájmu o zahradničení v souladu s přírodou a zájem o původní keře a stromy, možná bychom na některé druhy představené v této knize úplně zapomněli. Vždyť kdo z nás někdy viděl v české zahradě třeba moruši či muchovník? Přesto jsou to stromy s výbornými plody plnými vitamínů, které se obejdou bez jakékoliv údržby řezem i bez chemického ošetřování proti
chorobám a škůdcům; jen je třeba smířit se s tím, že sklizeň drobných plodů bude trochu náročnější než česání jablek a něco z úrody padne za oběť ptákům. I tak ale budete muchovníkovým džemem, morušovým vínem nebo brusinkovou omáčkou slavit u svého okolí značný úspěch.

Ale je tu také druhá skupina užitkových dřevin, neznámých či přinejlepším pouze povědomým i zkušenému českému sadaři. Co si asi představit pod názvy hrozinkový strom, banán severu
nebo čínská datle? Možná o nic víc než pod jejich českými jmény - dužistopka, muďoul a cicimek. O něco úspěšnější možná budeme u švestkovišně či hruškojeřábu; dokážeme snad odhadnout jejich chuť, i když jsme je nikdy neochutnali. A přesto není hruškojeřáb žádnou novinkou - semenáč pod názvem Tatarova hrušeň vypěstovali na sklonku předminulého století v někdejší
smíchovské botanické zahradě. Dnes bychom ale v českých školkách oba druhy hledali marně - špatně se množ a chutí svých plodů široké masy rozhodně neosloví.

Při čtení některých kapitol z této knihy se rozhodně neubráníte hromadění slin v ústech.možná se
vydáte pátrat do zahradnictví nebo na internet po tomelu, cicimku či měsíčních jahodách, možná dáte přednost rybízu, hlošině či muchovníku, které koupíte už úplně běžně. V každém případě uděláte něco pro rozmanitost druhů a nedáte šanci obalečům, mšicím, vrtulím a dalším druhů hmyzu, které jsme si zvykli označovat za škůdce a kteří decimují úrodu v každém sadu, pokud se proti nim nebráníme chemicky. Chuť méně obvyklých druhů ovoce totiž škůdci, podobně jako
my, ještě nestihli dokonale poznat, a tak je nanejvýš pravděpodobné, že si na nich pochutnáte, třebaže na tuny úrodu určitě sklízet nebudete.

Michal Babor,
šéfredaktor časopisu Zahrada v obrazech